DXF |
  
|
DXF |
|
Výstup ve formátu pro grafické programy (AutoCAD, MicroStation a další). Bohužel tento formát nemá žádný zveřejněný standard, dle kterého by všechny grafické programy měly import formátu DXF implementovány. Je to dáno tím, že možnosti různých grafických prgramů se dost liší a formát DXF původně vznikl jako textový formát dat pro program AutoCAD. Některé programy tedy mohou v některých případech mít s importem formátu DXF docela dost velké potíže. Hlavně při správném umisťování prvků do vrstev. Proto je zde i přepínač pro verze DXF pro AutoCAD a MicroStation, což jsou asi nejčastější CAD systémy v oblasti GIS a geodézie. Pro ostatní programy je nutné import souboru DXF vytvořeného programem GEUS vyzkoušet již před započetím zakázky, kde je požadován.
Tento formát nereaguje na žádnou z voleb na kartě Obecné. Formát má valstní nastavení na kartě DXF, kde lze nastavit některé vlastnosti DXF souboru. Základní pravidla pro pužívání jsou:
1. Programy MicroStation PC do verze 4.03 vyžadují přítomnost hlavičky DXF. Vzhledem k tomu, že maximální počet vrstev v programu MicroStation je 64, nelze obecně použít přepínač "VRSTVY PO NÁČRTECH" nastavený na ANO, protože by lehce mohlo dojít k překročení maximálního počtu vrstev (každý náčrt v takovém případě obsadí 4 vrstvy: čísla bodů, čísla náčrtů, poloha bodu a výšková kóta).
2. Přepínač "ZÁPORNÉ Y A X" nastavte vždy na ANO, kladné souřadnice nebyly zatím dostatečně doladěny.
3. S výstupem výšek jako třetí souřadnice při pracích v 3D nemáme také zatím praktické zkušenosti, chyby zatím nikdo nehlásil. Odzkoušejte si prosím tuto volbu, než se ji rozhodnete použít pro větší zakázku.
Význam voleb:
Hlavička DXF - tato volba přidá do souboru kompletní hlavičku DXF souboru, jako by se jednalo o celý nový samostatný výkres. Je to proto, že některé programy neumí DXF soubor bez ní importovat (viz výše uvedené starší verze programu MicroStation). Obecně by neměla být nutná, protože body se většinou načítají do už existujícho výkresu. Nutno vyzkoušet s konkrétním programem.
Každý náčrt do samostané vrstvy - body každého náčrti jsou umístěny do samostatné vrstvy. To může být výhodné u větších zakázek, kdy by překreslování všech bodů v CAD programu trvalo dost dlouho. Vrstvy s právě nepotřebnými náčrty lze jednoduše vypnout a překreslování obrazovky se tím hodně zrychlí. Tato volba pochází z doby pomalejších počítačů. Je možné, že v dnešní době Gigahertzových rychlosyí počítačů už nemá velké opodstatnění. Jak bylo uvedeno výše, některé programy mají omezený počet vrstev a tam je nutné tuto volbu používat opatrně.
Zobrazení výškových kót - přepínač, zda se mají do souboru vypsat výšky jako text výškové kóty. Viz nastavení počtu cifer v kótě dále.
Výšky do 3D - do DXF je u každého bosu (entita POINT) zapsána i třetí souřadnice. Mělo by to být použitelné pro přenos bodů do CADu, který umí prostorově modelovat. Jak bylo uvedeno výše, praktické zkušenosti s tím nemáme.
Záporné Y a X - většina CAD systémů nezná a neumí správně zobrazit S-JTSK, který ma kladnou osu X směrovanou k jihu, v tom případě je nutné dát souřadnicím v S-JTSK mínus, aby byly v obecném CAD systému správně orientovány.
Cifer v souřadnici Z před desetinnoou tečkou - viz následující volba.
Počet desetinných míst v souřadnici Z - úzce souvisí s nastavením počtu cifer ve výškové kótě před desetinou tečkou. Je vhodné aby obě hodnoty byly stejně protože text výškové kóty má jako počáteční bod textu zadán střed horního okraje textu. Text výškové kóty je tedy umístěn pod zadaným bod správně vycentrován pouze v tom případě, že počet znaků před i za desetinnou tečkou je stejný. Desetinná tečka je nahrazena mezerou.
Velikost písma v mm - čísla bodů a výšková kóta se do DXF souboru zapisují jako prostý text, proto je třeba zadat velikost textu v mm na mapě, většina CAD systémů totiž nezná pojem měřítko výkresu (jako je tomu u map) a výkres dokážou pouze celý zvětšit nebo zmenšit.