Jedna z nejdůležitějších částí tvorby GP pro formát VFK, byť schovaná v kapitole na 4 úrovni, kam se dostala dle logiky číslování kapitol podle umístění na formulářích programu.
Tato funkce umožňuje automatické navržení změn na těchto základech:
•Jsou již nakresleny nově vznikající hranice a případně i další prvky. Nově vznikajícími hranicemi se zde myslí ty, které se v GP zobrazují silnou čarou. Viz také tvorba vzorového GP v kapitole Tvorba kresby.
•Aby program zbytečně v návrhu změn nepočítal s prvky, které se budou úplně rušit, je vhodné předem tyto prvky označit jako rušené (resp. změnit jim stav na rušené, viz Manipulace s prvky ISKN - Rušit .

Po stisknutí tlačítka Navrhnout změny program automaticky spočte průsečíky nového stavu se starým stavem. Proto je nutné zadat parametry ve formuláři pro číslování nově vypočtených bodů. Program čísluje body v zadaném náčrtu od zadaného čísla bodu. Pokud číslo bodu již existuje, program ho automaticky vynechá a zkouší nejbližší vyšší číslo, až najde volné číslo bodu. Pokud tedy v číslování bodů existuje mezera, program ji při tomto výpočtu využije.
Pokud je před stisknutím tlačítka pro navržení změn zapnut výpočetní protokol, je každý výpočet průsečíku zaznamenán i do výpočetního protokolu.
Čáry, které byly předem označeny jako rušené, se při výpočtu průsečíků nepoužijí.
K takto vypočteným průsečíkům navrhne program i změnu kresby pomocí rušených a nově vytvářených prvků ISKN následujícím způsobem:
Původní čára, na níž průsečík leží (a tím čáru dělí na dvě části), se zruší. Místo ní se vloží dvě nové čáry, jedna z počátečního bodu do průsečíku a druhá z průsečíku do koncového bodu.
V DKM se totiž nesmí žádné dvě čáry křížit. V každém případném křížení se musí spočítat bod a kresbu navázat na něj.
Na závěr vypíše program statistiku navržených změn:

Program se zatím nesnaží nijak vydedukovat, zda nového stavu opravdu patří obě části rozdělené čáry. Program do výkresu vždy navrhne jako nové obě části. Pokud jedna z části do nového stavu již nepatří, je nutné ji smazat ručně. Jelikož se jedná o prvek, který do výkresu nepatří, neoznačuje se jako rušený, ale smaže se kompletně funkcí pro vymazání grafického prvku. Vše snadno zkontroluje ta, že se na záložce Kresba přepne datový pohled na po zavedení GP. V něm se čáry, které do kresby nepatří, jasně projeví a přímo v tomto datovém pohledu je lze snadno smazat.
Kruhové oblouky
Oblouky na vlastnické hranici jsou obecně docela problém, například i proto, že při rozdělení hranice by se měly měřit oměrné na původní koncové body.
Obecně je tedy lepší se použití kruhového oblouku na vlastnické hranici vyhnout.
V případě, že v datech ISKN (a tedy ve VFK) již kruhový oblouk je a je zapotřebí ho rozdělit, musí se vše provést "ručně". Bohužel tato funkce "navržení změn" neumí pracovat s oblouky. V zásadě se postupuje úplně shodně, jako když se dělí linie / přímka:
Tedy původní linie (oblouk) se musí zrušit a místo ní nakreslit dvě linie (dva oblouky) spojené na bod, který byl spočítán jako průsečík dvou linií (přímky a kruhového oblouku).
•Spočítá se průsečík příslušné přímky a oblouku / kružnice - Průsečík oblouku a kružnice.
•Následně se nakreslí nový třetí bod u té části oblouku, kde třetí bod není - v KN je oblouk vždy dán třemi body (tento bod by asi měl být správně měřený v terénu jako ověření napojení kresby).
•Pokud měřený není, nakreslí se funkcí "Kreslit bod" s dochycením na linie (dochytne se tak i na oblouk).
•Následně se pomocí funkce Vzdálenost bodu od kružnice zaprotokoluje, že tento nový bod leží na původní kružnici / kruhovém oblouku.
•Dále se nakreslí dva nové oblouky, jeden po dvou původních bodech a průsečíku, druhý po jednom původním bodu, novém bodu a průsečíku.
•Analogicky se postupuje i v případě, že se ruší jen část oblouku, jen se pak nově kreslí jen jeden oblouk, který v kresbě zůstává.
Tím se dosáhne toho, že v daném místě bude vše podle požadavků KN a tedy i GEUS tam bude schopný spočítat výměru v novém stavu.
Oměrné po oblouku GEUS spočítat neumí (ani netušíme, jak by se měly měřit).
[Zpět]: Konstrukce GP…